V poslední době se problematika stalkingu přesunula z psychiatrických léčeben do soudních síní. Stalking je tedy starý fenomén, ale relativně nový trestný čin. Přispěl k tomu nárůst případů „umanuté lásky“, ale především nové varianty stalkingu. Mění se přístupy ke zkoumání jevu. Zatímco dříve dominoval psychologický přístup zaměřený na osobnost a eventuální psychopatologii stalkera, dnes se prosazuje interpersonální, interaktivní paradigma, akcentující konstrukci a dekonstrukci mezilidských vztahů. S určitou nadsázkou lze říci, že od zkoumání nebezpečných partnerů se přechází ke zkoumání temných stránek mezilidských vztahů. Zdá se totiž, že odmítnout či ukončit „lásku“ není jednoduchou záležitostí. Drtivá většina pronásledovatelů netrpí závažnou duševní poruchou, a tak forenzní psychologie hledá odpovědi na řadu otázek – počínaje příčinami stalkingu a konče problémem, jak pomoci oběti pronásledování. Aktuální je rovněž risk assessment živých případů. Jaké riziko hrozí pronásledované oběti od bývalého partnera či umanutého ctitele? Poznatky k uvedeným okruhům jsou obsahem příspěvku.