V Humboldtově filozofii je jazyk „formativním orgánem myšlení“, jeho funkce je primárně kognitivní. Formování myšlení je tak výsledkem společné činnosti Já a Ty. Takto vznikající jazyky pak integrují různé obrazy světa. Pojetí jazyků coby cenných výtvorů lidské mysli kontrastuje se „smrtícím“ konceptem jazyků jakožto arbitrárních komunikačních nástrojů. Kvazi-humboldtovsky uznalý postoj Evropské unie k jejím jazykům je v protikladu s aktivitami politiků, jež směřují ke globalizovanému jazykovému režimu, a s masivní propagandou globální jednojazyčné situace ze strany sociologů. Politickým úkolem do budoucna, v duchu Humboldtovy filozofie jazyka, bude usilovat o koexistenci různých jazyků světa s jedním invazivním Globálním Jazykem.