Obezita a s ní spojená cukrovka se dnes považují za epidemické choroby 21. století. Roku 2014 bylo na světě evidováno asi 420 milionů diabetiků. To je pětkrát více, než udávaly odhady z roku 2004. Cukrovka čili diabetes mellitus je způsobena buď poruchami v působení bílkovinného hormonu inzulinu, nebo ztrátou citlivosti buněk na něj. Protein inzulin je centrální hormon zodpovědný za regulaci základního metabolismu. Významně však ovlivňuje také růst a stárnutí organismu. Doktor Jiří Jiráček vás ve své přednášce uvede do problematiky působení inzulinu prostřednictvím jeho buněčných receptorů. Popíše poruchy, které mají na svědomí vznik cukrovky, a vysvětlí základní principy léčby této choroby. Dozvíte se také, jak lze pro studium působení inzulinu i pro léčbu cukrovky použít pozměněné inzuliny, tedy analoga tohoto hormonu. Obrázek: Hexamer inzulinu složený z šesti molekul tohoto hormonu. Každá molekula (monomer) je vyznačena jinou barvou. Uprostřed jsou znázorněny dva atomy zinku a postranní řetězce aminokyselin, které se na ně vážou. Hexamer slouží v těle jako zásobní forma inzulinu; hormonálně aktivní je monomer. Zdroj Wikimedia Commons, autor Benjah-bmm27, volné dílo / Public Domain.