Jak lze zkoumat „lokální“ téma v mezinárodním prostředí? Proč je důležitá mobilita v sociálních vědách? Jak se protínají odborná a sociální relevance tématu s marginalitou, prekarizací a vědeckým úspěchem? Kateřina Lišková se dlouhodobě věnuje výzkumu sexuality a genderu, nově v kontextu expertizy, přesněji československé expertizy par excellence: lékařské sexuologie v období státního socialismu. Všeobecně se má za to, že život za komunistů byl šedivý a že ani věda nestála za moc. Příklad sexuologie tato klišé vyvrací. Expertní vědění o sexualitě u nás po druhé světové válce jen vzkvétalo a přinášelo vědecké poznání o sexu obyčejným lidem i komunistické vládě. Sexuologové psali a promlouvali o ženském orgasmu a jak moc je jej třeba, o mužské homosexualitě a proč má být dekriminalizována, a to už během 50. let, často dlouho před tím, než se tato témata otevřela vědcům na Západě. „Sexpertíza“ cestovala mezi sexuology a dalšími odborníky, ministerskými úředníky a běžnou populací a ve výsledku formovala sebepojetí lidí a jejich intimní životy. Chápání sexuality (a žen a mužů coby jejích nositelů) se proměňovalo během čtyř komunistických dekád spolu s charakterem režimu. Skrze pochopení toho nejintimnějšího, tedy sexuality, můžeme nahlédnout to nejveřejnější, tedy stát. "Sex se zdá být tou nejintimnější věcí na světě. Je ale formován zvenčí: experti prostřednictvím svých promluv nebo vlády skrze své politiky určují, jaký sex a s kým máme a smíme mít a jak při tom všem rozumíme sami sobě. Sex je v tomto smyslu veřejná záležitost. Zkoumání sexuality v dobách nedávno minulých odhalí mnoho o charakteru společnosti tehdy a povaze akademického výzkumu dnes." http://www.genderaveda.cz