Už od Aristotela patří literární postavy k základním poetologickým kategoriím. Ovšem jejich teoretické zkoumání je ztížené jejich dvojdomým založením: na jedné straně podléhají obecným konvencím výstavby zápletek, manýrám i žánrovým diktátům, na straně druhé jsou nositelkami subjektivních rysů, skrze něž jsou přístupné jakožto jisté protějšky lidských bytostí – a jako takové je dokážeme vnímat, cítit s nimi, milovat je i nenávidět. Po stručném úvodu o milnících výzkumu na poli literárních postav se přednáška soustředí na přínos kognitivisticky orientovaných pozic k problematice literárních postav, především pak na přínos kognitivně naratologických přístupů. Kognitivní impuls očividně pomáhá uchopit klasické koncepty pomocí nových termínů a strategií a posouvá výzkum literárních postav zřetelně směrem k jejich subjektivizaci a ke studiu jejich čtenářské konceptualizace. V rámci těchto zkoumání se přeneseme na pole realistických literárních postav, kde své snažení (nikoliv nepolemicky) zakončíme.