Řada stavebních záměrů se dostává do střetu se zájmy ochrany přírody. V případě úpravy již existujících staveb jde především o zateplování, opravy fasády či rekonstrukce střechy. Ke všem těmto stavbám by se měly vyjadřovat přinjemenším dva orgány ochrany přírody - obecní úřad k možnosti dotčení volně žijících ptáků či jejich hnízd (§5a ZOPK) a krajský úřad, případně Agentura ochrany přírody a krajiny či správa národního parku k možnosti dotčení zvláště chráněných druhů živočichů (§ 50 ZOPK). I přes řadu osvětových kampaní, konferencí, školení a dalších aktivit týkajících se hnízdění rorýsů či zimování netopýrů stále často dochází při stavebních úpravách nemovitostí k usmrcování obecně i zvláště chráněných druhů živočichů a destrukci jejich úkrytů. Množství těchto případů koreluje v posledních letech pouze s množstvím platných stavebních povolení a nezdá se, že by další osvětové akce přispívaly ke zlepšení situace. Pokusil jsem se identifikovat klíčové problémy v postupech orgánů ochrany přírody, které v důsledku opakovaně vedou k fatálnímu průběhu stavebních prací. Ve svém příspěvku nabízím několik zásad, kterými by se orgány ochrany přírody měly při své činnosti řídit. Jejich důsledná aplikace by měla vést k minimalizaci či úplnému vyloučení dnes rozsáhlých negativních důsledků stavebních prací.