Malba jako plod malířova úsilí. Malba jak med vytvoření z tisíců tahů štětce. Malíř jako včelař potýkající se zdarem i nezdarem na své cestě za sladkým dílem. Podívám-li se zpátky za mou tvorbou posledních let, vidím všude příběhy o cestě k dobrému obrazu. Obrazy ilustrují strastiplnou i opojnou a skoro vždy dobrodružnou cestu k vydařené malbě. Naučil jsem se při práci nebýt příliš svázaný prvotní myšlenkou a nechávám barvu volně téct. Mícháním barev, vyléváním lazur a nakláněním plátna pak jemně „řídím“ dění na obraze. Mnohdy se pak ráno divím, jaký kus cesty ještě barvy urazily a v jaké podobě uschly. Přichází pak napínavý rozcestník jak s obrazem dál. Kudy se vydat? Možností je vždy mnoho a je na mě, kudy povedu barvu dál. Tato svoboda je někdy děsivá, zvláště pak ve chvíli, kdy se obraz nepodaří. Výjevy, na mých plátnech občas stojí na tenkém ledě. Lehce se může stát, že nechtěným cuknutím štětce se malba sklouzne ke kýči nebo k utahanému a tupému zobrazení, které postrádá vše, co mě na malbách baví. Obecně se velmi ztotožňuji s vyjádřením Adrieny Šimotové, že dobrý obraz je třeba potkat nikoli jej celý vytvořit. www.hajdylove.cz