S rozvojem digitálních technologií, kdy je možné, aby se divák z pohodlí domova dokonale seznámil libovolným uměleckým dílem, vyvstává otázka, jak umělecká díla prezentovat tak, aby divák získal touto prezentací o vystaveném díle co nejvíce informací, ale zároveň, aby u něj neustále převládal pocit, že kontakt s originálem je nenahraditelný. Příspěvek se bude věnovat krátkému zmapování stávajících forem prezentací, zhodnocení jednotlivých přístupů a navržení "optimální" varianty. Stejně důležitá jako forma prezentace je však i její proveditelnost. Na příkladech zejména z pracovních postupů NG se budu snažit ukázat, jak je možné k této optimální formě prezentace dojít, jaká jsou její úskalí a jaké změny je nutné v instituci typu NG nastartovat, aby bylo možné tyto představy naplnit.