Je správné hovořit o proměně vzdělávání, jeho kvalitě a potřebě změn. Ovšem samotný nejširší rámec této debaty, demokratické uspořádání a vláda práva, začíná dostávat i v mezinárodním měřítku povážlivé trhliny. Demokracie není perpetum mobile, neudržuje se samospádem. Má vzdělávání tady a teď co říct k řešení společenských krizí a kvalitě demokracie, nebo je odkázáno jen na dlouhodobé působení? Lze ještě ve věku komerčních algoritmů a všeobjímající digitální společnosti skrytě určující naše volby učit děti, že jsou to ony, kdo budou svobodně rozhodovat o svém osudu? A potřebujeme k tomu Ministerstvo školství?