Dvacátá léta dvacátého století byla ve fyzice bouřlivá. Ne že by před tím byl klid. Albert Einstein teorií relativity i dalšími příspěvky stačil zamotat hlavu svým kolegům i laikům. Mimo jiné i tím, že byl jedním z těch, kdo otevřeli dveře vedoucí do třinácté komnaty – světa kvantové teorie. Do poloviny 20. let však stále panovalo přesvědčení, že nové objevy a na ně navazující hypotézy budou vysvětlitelné v rámci klasické fyziky. Mohutný rozvoj matematického aparátu kvantové mechaniky nejpozději v polovině desetiletí dal jasně najevo, že tato oblast fyzika se nepodobá ničemu, s čím se člověk dosud setkal, a lidská intuice selhává na celé čáře. Jedním z lidí, kdo si to začal uvědomovat a pochopil, že klasická fyzika je jen mezním případem kvantové mechaniky, na jejímž novém pojetí se podstatně podílel, byl dánský fyzik Niels Bohr. Ten se zasloužil o vznik proslulé „kodaňské školy kvantové teorie“ a stál u vzniku tzv. kodaňské intepretace kvantové mechaniky. Niels Bohr zemřel 18. listopadu 1962 a my jsme si v našem Science Café připoměli tuto mimořádnou osobnost a její zásluhy o moderní vědu. Je Bohrův model atomu správný? O čem se Bohr přel s Einsteinem? Proč se se jádro uranu 235 štěpí? Co je kvantová neurčitost a komplementarita? Na tyto a další otázky se pokusil odpovědět náš host teoretický fyzik - prof. Pavel Cejnar, DSc., Ústav částicové a jaderné fyziky, Matematicko-fyzikální fakulta UK.