Prezentace se zabývá jedním z klíčových pojmů lublinské kognitivní etnolingvistiky, konkrétně novou metodou definování pojmů, jež se liší od tradičního přístupu uplatňovaného v rámci lexikografické teorie i praxe. Kognitivní definice, využitá poprvé v roce 1980 ve zkušebním svazku Slovníku lidových jazykových stereotypů (který vyšel později v roce 1996 pod názvem Slovník lidových stereotypů a symbolů, Słownik stereotypów i symboli ludowych, SSiSL), je odvozena z logického pojetí „axiomatické“ definice („definice prostřednictvím postulátů“). Jde o definici kontextualizovanou, která navazuje také na teoretický rámec Anny Wierzbické, jejž představený v její knize Lexikografie a konceptuální analýza (1984). Hlavním cílem kognitivní definice je „zohlednit způsob, jak je daná entita konceptualizována mluvčími příslušného jazyka“, tj. vzít v potaz „znalost světa, sociálně ukotvenou a odvoditelnou z jazykového systému a úzu, kategorizaci jevů, jejich vlastnosti a hodnocení.[...] Definovanou jednotkou je pak ‚mentální předmět‘ v celé šíři svých charakteristik, které vycházejí z jazykového obrazu světa“ (Bartmiński 1988: 169–170). Kognitivní definice je založena na každodenní, běžné znalosti světa, na „naivním“ jazykovém obrazu (podle Jurije Apresjana), zahrnuje celý obsah zkušenostního rámce a v samotných definicích uplatňuje jednoduchý, běžný jazyk. Neomezuje se na „nutné a postačující rysy“, ale zůstává „otevřená“(Bartmiński – Tokarski 1993). Má narativní charakter (Bartmiński 2011a) a funguje jako „text kultury“ (Bartmiński 2011b). Na otevřenou povahu významu slov poukázal experimentální (dotazníkový) výzkum (Bartmiński 2014). Kognitivní definice se kvalitativně liší od typických lexikografických definic, které jsou obvykle akademické a do jsou do značné míry založeny na vědeckém poznání. Například v akademickém Slovníku polského jazyka (Słownik języka polskiego) Witolda Doroszewského je slunce definováno jako „hlavní těleso sluneční soustavy, plynová koule velmi vysoké teploty, která vyzařuje obrovské množství energie a je podmínkou života na Zemi“. Oproti tomu ve Slovníku lidových jazykových stereotypů (1980) je slunce definováno jako „nejjasnější světlo na nebi, které osvětluje a zahřívá zemi, umožňuje, aby na ní byl život, a svým pohybem určuje měření času“.