Profilování patří mezi nejzkoumanější a zároveň nejvíce nejednoznačné lingvistické koncepty posledních dvaceti let. Polští autoři, kteří profilování ve svých analýzách a popisech využívají, odkazují buď k pracím Ronalda Langackera (1987, 1995), nebo k modelu Jerzyho Bartmińského (1990, 1993) v kontextu antropologické lingvistiky (kognitivní etnolingvistiky). Ve své prezentaci se zaměřím na druhé pojetí rozpracované Bartmińským a jeho kolegy v rámci výzkumu jazykového obrazu světa, tedy na „jazykově zakotvenou, různě verbalizovanou interpretaci reality, kterou lze zachytit právě prostřednictvím tvrzení o této realitě“, přičemž tato tvrzení jsou „nedílnou součástí či projevem jazyka, jeho gramatiky, lexika a stereotypizovaných textů (např. přísloví)“ (Bartmiński 1990: 110). V kognitivní etnolingvistice zaujímá profilování místo mezi následujícími pojmy: jazykový obraz světa, stereotyp (v poslední době začíná být preferován pojem pojmový konstrukt), kognitivní definice, hledisko a interpretační perspektiva, hodnoty, konceptualizace a promlouvající subjekt. Vzhledem k tomu, že se zde nejedná o arbitrární soubor pojmů, můžeme proces profilování a výsledné profily usouvztažnit s kognitivní definicí coby nástrojem pro popis stereotypů (pojmů, pojmových konstruktů) a hlediskem, které představuje faktor, který profilování jistým způsobem „řídí“. Profilování se vztahuje i k promlouvajícímu subjektu a souvisí s jeho hlediskem a hodnotami. Předpokladem je, že pojem profilování je spojen: (1) s širším chápáním lexikálního významu, který je zde nahlížen jako otevřená struktura zahrnující více než jen nutné a postačující rysy a obsahující všechny pozitivní charakteristiky daného předmětu; (2) s uplatněním kognitivní definice pro popis takto chápaného významu. Toto nové pojetí lexikálního významu i samotná kognitivní definice jakožto nástroj pro jeho popis vycházejí z prací na Slovníku lidových stereotypů a symbolů (1996, 1999, 2012; zkušební svazek 1980), jehož metodologie sice čerpala z tradičních strukturalisticky definovaných paradigmat, ale zároveň je porušovala. Nakonec se tyto myšlenky vyvinuly v koncept profilování, který se nyní využívá jak při analýzách standardních, národních jazyků a veřejného diskurzu, tak při popisu lidového jazyka a kultury. (Nedávno byl tento koncept využit v rámci popisu hodnot v jazykových obrazech světa Slovanů a jejich sousedů, konkrétně pak s ohledem na konceptuální konstrukty DOMOV/DŮM, EVROPA, PRÁCE, SVOBODA a ČEST, viz LASiS 2015). Považuji profilování za „subjektivní (tedy svůj subjekt mající) lingvistickou a konceptuální operaci, která zahrnuje vytvoření obrazu daného předmětu prostřednictvím zachycení jeho vztahu k určitým aspektům (subkategoriím, fazetám), jako jsou jeho původ, vlastnosti, vzhled, funkce, události, zkušenosti apod., v rámci kompatibilního typu znalostí a na základě specifického pohledu“ (Bartmiński – Niebrzegowska 1998: 212). Profil v tomto chápání je variantou základního obrazu, neboť se „formuje skrze vybraný soubor fazet, jejich uspořádání v souladu s pravidly implikace a obsah těchto faktů“, variantou, která se konstruuje na základě „dominantního faktoru“ (tamtéž 1998: 217). Ve své prezentaci se také zaměřím na některé sporné otázky týkající se profilování: (1) Jak bychom měli nazývat konceptuální (kognitivní) obsah profilování: koncept, stereotyp, pojmový konstrukt, lexikální význam, sémantická struktura, lexém, hodnota? 3 (2) Jaký vztah mají profily ke slovním významům uvedeným ve slovnících? (3) Jak souvisejí profily s typy dat, která se používají při rekonstrukci jazykového obrazu světa? (4) Jaké jsou exponenty profilování (názvy, kategorie, soubory, opozice, něco jiného)? (5) V jakém vztahu jsou profily k otevřeným a uzavřeným kategoriím (harmonický soulad, doplnění, konflikt, vzájemné vyloučení)? (6) Do jaké míry mohou být profily spojeny s objektivním či subjektivním pohledem na „kognitivní obsah“, který je profilován? (7) Jak se profily vztahují k variantám jazykového obrazu světa, známými jako vize a obraz světa?