Tři termíny používané v lexika moderní čínštiny pro označení pojmu občana, guómín 国民, shìmín 市民 a gōngmín 公民, jsou obecně považovány za výpůjčková slova wàiláicí 外来词 (Gao & Liu, 1956: 121), přesněji řečeno „vrácené grafické výpůjčky“ (Liu, 1995: 25; Masini, 1993: 104), tzn. formy dochované z klasické čínštiny, přejaté do japonštiny k označení nových pojmů a poté s těmito novými významy znovu zavedené v čínštině; mnoho takových se objevilo mezi koncem 19. století a začátkem 20. století (Masini 1993; Lackner, Amelung & Kurtz, 2001). Volbu jednoho z těchto tří výrazů, z nichž každý zdůrazňuje jiné aspekty vztahu mezi státem a společností (Goldman & Perry 2002), mezi různými kvazi-synonymy dochovanými z pozdního období dynastie Čching, můžeme považovat za výsledek procesu „vyjednávání ekvivalence“(Lackner, Kurtz, Amelung, 2001) mezi pojmy inspirovanými Západem a jejich čínskými podobami a také za součást „domestikace slov, kategorií, diskurzů a způsobů reprezentace“ (Liu 2005: 26). Tyto tři termíny, které během dvacátého století prošly složitou a kontroverzní cestou, mají své místo v sociopolitickém diskurzu i v současném jazyce, jak je vidět na základě jejich frekvence v různých typech korpusů. Výskyty a kolokace odhalují různé konotace spojené s těmito výrazy, které lze považovat za klíčová slova současné čínské slovní zásoby. Cílem této prezentace je srovnat a analyzovat užití termínů guómín 国民, shìmín 市民 a gōngmín 公民 v různých typech textů a diskurzů a poukázat na jejich odlišné konotace a trajektorie v současném sociopolitickém lexiku.