S jistou nadsázkou lze konstatovat, že objevem laseru si člověk zkrotil světlo. Tedy ne, že by mu již předtím dostatečně nesloužilo. Od doby, kdy jsme se naučili rozdělávat oheň, naučili jsme se i vytvořit si světlo a přimět ho, aby nám sloužilo. Avšak až s nástupem laseru dokážeme využít téměř vše, co tato spektrální část elektromagnetického záření nabízí. Laser se od svého vynálezu stal všední součástí našeho života, používáme ho při záznamu a reprodukci hudby, v průmyslu při zpracování materiálů, při přenosu dat, v medicíně a kosmetice a stále častěji se objevují informace i o jeho aplikaci ve vojenství. Laser však neopustil hájemství vědy a laboratoří. Nejenže je stále předmětem výzkumu sám o sobě, ale stal se významným pomocníkem při zkoumání materiálů a procesů v různých vědních oborech. Na jedno takové využití se zaměřila přednáška, kterou jsme pořádali v červnu loňského roku. Tehdy jsme se dívali na vědu českobudějovické Přírodovědecké fakulty. Tentokrát jsme zamíříli do zahraničí, konkrétně do významné budapešťské vědecké instituce. Jak lze použít světlo k měření nejrychlejších procesů v přírodě? Jak se atomy a elektrony v hmotě pohybují? Jaký laser potřebujeme, abychom si na ně posvítili? Jsme dost rychlí, abychom jim domluvili vydat se jinou cestou? Na tyto a další otázky pokusí odpovědět náš host, fyzik Ing. Václav Hanus, PhD., vědecký pracovník, Wigner Research Centre for Physics, Budapešť .